Popravdě,myslím,že se nenajde nikdo kdo by na tuto otázku odpověděl vždy popravdě. I já občas (často) zalžu.Ono je jednodušší odpovědět prosté "dobře" a dál dělat jakoby nic než koukat na ty oči plné lítosti. A vůbec..ZAJÍMÁ TO POPRAVDĚ NĚKOHO? Každej se mě ptá a i když mám slzy na krajíčku a nejsem moc přesvědčivá lhářka vždy tato lež výjde. Je to vlastně jen bezcenná fráze,aby nenastaly ty trapné chvíle ticha.
 |
| Tak schválně...Kolik? |
Je to mnohem lehčí než někomu koho to s nejvyšší pravděpodobností ani nezajímá svěřovat své pocity,se svými myšlenkami,které v tomto případě moc barevné nejsou.
Myslela jsem,že pár takových lidí,které to opravdu zajímá a není to pro ně jen zdvořilostní fráze pár mám,bohužel jsem se asi spletla....no asi tak dvě osoby by byly,ale těm zase nejsem schopna svěřit to,co mě trápí,protože vím,že by to moc řešily nebo by se chovaly lítostivě...a o to já nestojim.
.jpg) |
| Typická mainstreamovská fotka,ale vlastně vystihuje celou podstatu článku. |
to je pravda... naše francouzštinářka se vždycky zeptá: 'comment ca va?' a když jí někdo řekne, že se má špatně, nebo tak nějak napůl, tak říká, že to stejně nikoho nezajímá, takže máme říkat je 'ca va bieng, merci, et toi?' (Terezka)
OdpovědětVymazatTak to je pěkně hnusný ale...říct to takhle "veřejně".Na druhou stranu,upřímnost nade vše,aspon víš,jakýmu učiteli se v nutnosti nesvěřit:D
Vymazat