Pretty hurts.

Známá věta, která se stala už jaksi takovou prázdnou frází. Pod povrchem této věty je však to "něco" proč se o ní tolik mluví. Krása bolí. Mnozí víme, mnozí to potvrdí.
Dokonalý obličej.
Dokonalá postava.
Dokonalý styl.
Prostě DOKONALOST SAMA.
Mnozí už v té dokonalosti vidí už jen ten vzhled a perfektní vzhled se už tak nějak bere jako záruka úspěšného života.

Co si budem povídat, vzhled je důležitý, hodně důležitý. Ale někteří ho mají na žebříčku hodnot jako nejdůležitější. Souhlasíte? Je vzhled to nejdůležitější?

U holek je to celkem časté (skoro bych řekla, že normální), že se nelíbí sama sobě. Stále je s něčím nespokojená. Jednou jsou to vlasy, poté třeba postava a končí to u divného nosu. 

Tak trošku jsem tu nespokojenost "stopovala", abych zjistila odkuď pochází. Z posměchu lidí. 

Cítíte se sami doma jinak? Tak nějak líp a uvolněněji, ne? To nás až tolik společnost ovlivnila, že naše hodnoty se takto mění?

Neměl by každý koukat na sebe a né jen pokaždé ukazovat na ostatní?